Čůrací útok
Publikováno 08.05.2016 v 13:00 v kategorii Naše výpravy, přečteno: 256x
Čusík všichni, tady je Durďa :D
A dneska vám budu vyprávět o Naší výpravě, která se postupně opakovala, až z toho vznikla jakási "tradice".
Čůrací útok si nejde naplánovat.
Prostě příjde tehdy, kdy se mu zachce.
No, asi bych už měla začít.
Stalo se to asi už minulý rok (nebo snad ještě dál o.O-Prostě je to tak dávno, že už si nejsem ani jistá)
A my jsme šli ze školní jídelny (naše škola má jídelnu trochu dál a my tam máme asi tak 5 minutovou až víc-minutovou cestu).
No a zkrátka jsme vymýšleli kraviny jako vždycky. Pak Mňouky s Čumáčkem řekli něco vtipnýho, čímž jsem dostala strašnej záchvat smíchu, kterej nešel zastavit. (Protože jsem prostě šivhlej retard, kterej se směje snad úplně všemu.)
Ale moje záchvaty smíchu nejsou něco normálního :D, protože se mi tak trošku začnou rozjíždět nožky, že vypadám jako kdybych chtěla čurkat a už to nemohla vydržet. :D (No popravdě skoro vždycky se mi z toho taky čurkat chce XD)
Pak přijde další fáze: Bojování proti tomu. Nejdřív chytnou zase oni záchvat smíchu z toho jak se směju.
Protože moje bojování vypadá tak že se snažím postavit a jít (Prostě si to představte jako švihlej tanec :D ), ale vždycky řeknou něco co mě složí ještě víc a občas je to tak trošku začarovanej kruh.
(Nemusím vám říkat, jak se ostatní lidi na nás dívaj :D )
A pak mě většinou chytěj za ruce a podpíraj a pak společně jdeme zpátky do školy, protože vědí, že jinak bych se zase složila.
V půlce cestu se mě pak ptají, jestli už jsem v pořádku a jestli můžu jít sama. Pak se to ve mě uklidní a já se směju jako retard už bez záchvatů. (Ne vždy to ale platí XD)
No a když se mi to stalo poprvé, tak debatovali nad tím, že vypadám jako kdyby se mi chtělo čurkat.
A pak rozebírali to, že kdybych to vážně nevydržela, tak bych udělala určitě nějakou loužičku a ta by byla taky jako já, a proto by to byla veselá loužička. :D
Další rozebíráním bylo nad tím, že jsem jako pokémon, konkrétně vodní pokémon (to se změnilo na čůracího) a mám čůrací útok.
A tak to vzniklo.
Vím, že pro vás to není asi tak vtipný jako pro nás, ale chtěla jsem se podělit. (A taky zdokumentovat to XD) :)
Doufám, že jste to tak nějak pochopili a kdyby ne,tak to nevadí :D
Zatím papík.
Prostě příjde tehdy, kdy se mu zachce.
No, asi bych už měla začít.
Stalo se to asi už minulý rok (nebo snad ještě dál o.O-Prostě je to tak dávno, že už si nejsem ani jistá)
A my jsme šli ze školní jídelny (naše škola má jídelnu trochu dál a my tam máme asi tak 5 minutovou až víc-minutovou cestu).
No a zkrátka jsme vymýšleli kraviny jako vždycky. Pak Mňouky s Čumáčkem řekli něco vtipnýho, čímž jsem dostala strašnej záchvat smíchu, kterej nešel zastavit. (Protože jsem prostě šivhlej retard, kterej se směje snad úplně všemu.)
Ale moje záchvaty smíchu nejsou něco normálního :D, protože se mi tak trošku začnou rozjíždět nožky, že vypadám jako kdybych chtěla čurkat a už to nemohla vydržet. :D (No popravdě skoro vždycky se mi z toho taky čurkat chce XD)
Pak přijde další fáze: Bojování proti tomu. Nejdřív chytnou zase oni záchvat smíchu z toho jak se směju.
Protože moje bojování vypadá tak že se snažím postavit a jít (Prostě si to představte jako švihlej tanec :D ), ale vždycky řeknou něco co mě složí ještě víc a občas je to tak trošku začarovanej kruh.
(Nemusím vám říkat, jak se ostatní lidi na nás dívaj :D )
A pak mě většinou chytěj za ruce a podpíraj a pak společně jdeme zpátky do školy, protože vědí, že jinak bych se zase složila.
V půlce cestu se mě pak ptají, jestli už jsem v pořádku a jestli můžu jít sama. Pak se to ve mě uklidní a já se směju jako retard už bez záchvatů. (Ne vždy to ale platí XD)
No a když se mi to stalo poprvé, tak debatovali nad tím, že vypadám jako kdyby se mi chtělo čurkat.
A pak rozebírali to, že kdybych to vážně nevydržela, tak bych udělala určitě nějakou loužičku a ta by byla taky jako já, a proto by to byla veselá loužička. :D
Další rozebíráním bylo nad tím, že jsem jako pokémon, konkrétně vodní pokémon (to se změnilo na čůracího) a mám čůrací útok.
A tak to vzniklo.
Vím, že pro vás to není asi tak vtipný jako pro nás, ale chtěla jsem se podělit. (A taky zdokumentovat to XD) :)
Doufám, že jste to tak nějak pochopili a kdyby ne,tak to nevadí :D
Zatím papík.
Komentáře
Celkem 5 komentářů
Anonymní 12.05.2016 v 08:10 boze muj xDDDD Ja se docuram
Durdil 12.05.2016 v 09:55 Okok ;) jsu s tebou
Sophie 01.06.2016 v 14:42 Bože môj xD
uefa 30.06.2016 v 14:36 Bez prominutí kravina, stejně jako další vaše články. V hatování možná dobří jste, ale udělejte mi laskavost a s tímhle (dosti debilním) blogem přestaňte
Anonymní 16.03.2020 v 16:22 Promiň že ti to posílám nevěřim moc tomu ale : Když právě začínáš číst tohle nepřestávej nebo se ti stane něco špatného. Jmenuji se Djareaisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15 lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě. Tohle NENÍ vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22 - někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne MILUJI TĚ!!! P.S.: NEPORUŠ TO... Sorry, že ti to posílam. Posílam to ze strachu. Ne o sebe, ale o své blízké. Tento dopis pochází z Venezuely byl vyslán, aby změnil tvůj život a udělal tě šťastnější. Pošli tento dopis 20 lidem do 96 hodin. Změny se dočkáš do 5dnů. Alena Kovaříková, která to poslala 22 lidem, v losovani vyhrála automobil. Erik Pražák, který tomuto neuvěřil byl zavražděn a ráno ho našly rodiče v posteli a s nožem v srdci a bez oči. Bojím se o tebe a doufám, že tenhle "řetězák" neporušíš!